Index
Nová budova
V prostorách Teologického a Filosofického sálu a ve vyčleněných celách konventní knihovna setrvala až do 1. desetiletí 20. století, kdy se z větší části přestěhovala do nového knihovního a muzejního křídla kláštera. Přelomovým se pro knihovnu tepelských premonstrátů stal r. 1900, jímž se započala éra působení obdivuhodné osobnosti opata dr. Gilberta Johanna Helmera (1900-44), jenž realizoval mnohé nedokončené projekty svých předchůdců – mezi nimi i dlouho plánovanou výstavbu nového knihovního a muzejního křídla, jíž se završilo období budování klášterního areálu. Na místě dnešní knihovny přiléhající k severní zdi klášterního kostela se původně nacházela barokní kaple s kryptou a vstupem na někdejší klášterní hřbitov a mladší kaple hroznatovská, jež už neplnily svůj účel – po jejich odstranění na místě v l. 1902-1905/6 podle plánů mariánskolázeňského architekta Josefa Schaffera a pod vedením chebského stavitele Franze Krause vyrostlo neobarokní křídlo napodobující svou vnější architekturou a členěním fasády prelaturu a symetricky doplňující hmotu objektu, středem jehož fronty se nyní stal klášterní chrám. Nové muzejní a knihovní křídlo obsahovalo kanceláře klášterních úředníků (např. klášterního stavitele) se zázemím, pracovnu knihovníka, čítárnu, místnost pro uchovávání rukopisů a nejstarších tisků, malý a velký sál sloužící k prezentaci rozsáhlých muzejních a galerijních sbírek, vysoce moderní vytápěný roštový knihovní depozitář, dále místnost pro uložení sbírek grafiky, map a hudebnin, spojovací chodbu, reprezentační hostinské pokoje a konečně velký knihovní sál zabírající výši přízemí i patra.
Objekt byl vybaven sofistikovaným ventilačním systémem, elektřinou, vodovodem, ústředním topením kombinovaným s otopnými tělesy na pevná paliva a telefonem. Knihovní sál se dvěma galeriemi s kovaným zábradlím byl vybaven vyřezávanými dubovými regály a vyzdoben obklady ze štukových mramorů a bohatou štukaturou, jíž vévodí postavy Věd, Umění a Řemesel, na regálech na horní galerii byly umístěny portrétní busty význačných tepelských opatů; monumentální nástropní freska představuje církevní Otce a apoštoly a Apoteózu Nejsvětější svátosti. Knihovna a muzeum, jež se poprvé v historii kláštera ocitly mimo klausuru, byly ve vybraných dnech a hodinách zpřístupněny návštěvníkům; k r. 1908 nově uspořádaný a moderním lístkovým katalogem vybavený knihovní fond čítal na 70 000 svazků, z toho 503 prvotisků a přes 400 rukopisů. Opat Helmer knihovnu obohatil o novou kolekci rukopisů (mezi nimi např. Ordinarius Praemonstratensis z konce 12. století) a několika desítek prvotisků, podporoval též vědecké zpracování fondů a sbírek, mj. W. Dolchem, jenž pořídil první vědecký soupis nejstarších tisků, středověkých rukopisů a vybraných zlomků. Na postu knihovníka se v této době vystřídaly dvě výrazné osobnosti – český premonstrát Václav Vacek a poslední německý knihovník a autor soupisu rukopisů Milo Nentwich. Na sklonku svého života dr. Helmer za cenu nemalých obětí a ústupků zachránil tepelský klášter před zrušením a jeho knihovnu a muzeum před konfiskací ze strany nacistů. Fondy a sbírky však pro premonstrátský řád a tepelský klášter nezůstaly zachráněny nadlouho.
